Foto Jiří Jiroutek.

Matka Jiří, otec Hana

Tento rok je to 29 let, co jsem provdaná za Jířu.

Náš vztah se za ty roky několikrát transformoval a to do respektujícího, podporujícího a láskyplného. Nebylo tomu tak ale vždycky..

Hlavním jádrem našich konfliktů byla výchova našich dětí. Jiří po mně neustále vyžadoval, abych byla přísnější, neustále vymýšlel nová a nová pravidla, která mně pak nutil dodržovat. Já po něm na oplátku zase chtěla, aby byl shovívavější. Tak to šlo roky dokola.

Je nad slunce jasné, že jsme si každý z nás přinesli do vztahu jiné výchovné, rodinné modely. Ale jak to sjednotit? Kdo má vyhrát, kdo ustoupit?

Až jednou jsme si to pěkně vyříkali. Já řekla, co chci po něm a on mi jasně a srozumitelně řekl, co chce po mně on. 

Tvrdohlavě jsem po něm chtěla, aby byl shovívavější, jemnější, citlivější – ale to jsou moje, ženské vlastnosti.

On po mně chtěl, abych byla přísnější – ale řády a pravidla jsou zase více výsadou mužů.

Aha!!! Matka Jiří – otec Hana…

Chtěli jsme jeden druhého měnit k obrazu svému..

Ale nikdo se nenarodil proto, aby naplňoval naše představy. Každý jsme tu sám za sebe.

My ženy, matky, jsem více shovívavé, laskavé. Muži, otcové jsou zase více v řádu.

A tak je to v pořádku. My jsme v pořádku.

Hodně se nám ulevilo, když jsme si to uvědomili. Já si nemusím hrát na matku “drsňačku”, protože taková nejsem, a Jiří zase si nemusí hrát na otce “sladkého”, protože takový skutečně taky není.

Každý můžeme svobodně být sám sebou. A to je ideální..:-)))..

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář