Poslání

Zhruba před čtyřmi lety jsem si do zbrusu nového diáře napsala motto : “Tvoje poslání je to, co právě teď děláš.” Bylo to v době, kdy jsem sama v sobě řešila téma vlastního, jedinečného poslání, tedy proč tu vlastně jsem, proč žiji. Slyšela jsem i četla o tom mnohé, ale stále ne to najít, ten “waw” pocit se ne a ne dostavit. V té době jsem již pár let masírovala, učila jógu, REIKI, šila i učila šití patchworku (to je takového šití z kousků látek a sestavování různých vzorů – bloků). Všechno mně moc bavilo, ale uvnitř sebe jsem očekávala, že až najdu to svoje pravé “poslání”, bude to NĚCO. A jak tak ten nový rok začal, přišla i poptávka po ušití meditačního polštářku. Zadaní znělo jasně, nicméně realizace mi nějak vázla. Když už se pak blížilo datum předání, ušila jsem dle zadání polštářek a tak jakoby navíc, jen tak pro vlastní spokojenost, ještě jeden. Paní se líbil ten druhý, šitý zcela intuitivně. Následovaly další objednávky jednotlivých kusů i celých sad pro meditační centra a já postupně objevovala fantastické možnosti na prostoru o průměru 38cm. Mezi tím jsem učila jógu, REIKI, začala provázet OSHO meditacemi i rodinnými konstelacemi. V srdci jsem stále čekala na ten waw okamžik. I když vše, co dělám, dělám ráda a proto, že mně to i hluboce uspokojuje, stále jsem čekala to “velké poslání”. A tak se vlastně jakoby mimoděk stalo, že kromě všeho, co jsem dělala, jsem stále šila meditační polštářky. Odcházela jsem od nich k jiným činnostem a zase se k nim vracela. Byly a stále jsou to moje chvíle samoty i blaženosti. A tak mi to po dlouhé době konečně došlo! Došlo mi, že jsem si sice jako malá holčička nepřála šít meditační polštářky, nebyla to moje vize do budoucna. Ale stalo se to a děje se to dál…to člověk nevymyslí.. Šití je tak jedním ze způsobů mého sebe vyjádření a o to v POSLÁNÍ nějak tak vlastně jde. Máme nějaké talenty a ty máme projevit. My jsme při tom šťastní, osobně se u šití usmívám jako Blaženka blažené, a to se pak na naší práci odráží a přitahuje svojí vibrací podobně naladěné lidi. Dokonalé. No a ten “obyčejný” meditační polštářek, na kterém se vlastně jenom sedí, se může stát tím nejdůležitějším prostředníkem na cestě k sobě, do svého nitra, za svými pocity, za svojí pravou podstatou. Tou, se kterou jsme všichni bez výjimky přišli na Zem. No není to snad fantastické poslání:-)?! Pro mně je tedy v tuto chvíli tím nejlepším.